Otázky a odpovědi k implementaci balíčku mobility 1



školení řidičů
Tento text je prozatím k dispozici pouze v anglickém jazyce a byl automaticky přeložen překladačem společnosti Google

Balíček mobility 1 je v platnosti a sociální ustanovení o dobách řízení a podmínkách odpočinku řidičů se uplatňují od 20. srpna 2020. Prioritou Evropské komise je nyní zajistit společné porozumění a důsledné provádění nových ustanovení. Komise proto připravila následující první soubor otázek a odpovědí k řešení nejnaléhavějších otázek týkajících se provádění, které toto odvětví vzneslo.
To bude v případě potřeby postupně doplňováno dalšími otázkami a odpověďmi ohledně dalších ustanovení balíčku mobility 1. Měl by sloužit jako vodítko pro řidiče, provozovatele silniční dopravy a donucovací orgány k zajištění toho, aby byla pravidla v celé EU uplatňována a kontrolována harmonizovaným způsobem.

Zřeknutí se odpovědnosti: Tento soubor otázek a odpovědí byl připraven útvary Komise a nezavazuje Evropskou komisi. Pouze Soudní dvůr Evropské unie je příslušný k autoritativnímu výkladu práva Unie. V této souvislosti je třeba poznamenat, že čl. 8 odst. 8 a čl. 8 odst. 8a nařízení (ES) č. 561/2006, na které se vztahují otázky 1 až 6, jsou v současné době předmětem řízení o neplatnosti před Soudním dvorem. Uvedené příklady jsou ilustrativní a seznam konkrétních příkladů bude dále rozvíjen.


I. Návrat řidiče

1. Jak bude chápána a uplatňována povinnost návratu řidiče do „domova“? Jaké jsou příslušné povinnosti a práva zaměstnavatele a řidiče? Čl. 8 odst. 8a

Cílem opatření je zlepšit pracovní podmínky řidičů v silniční dopravě tím, že zabrání tomu, aby na silnici trávili příliš dlouhou dobu. Povinností dopravního podniku je organizovat práci řidičů tak, aby se mohli vrátit („domů“) v každém období tří nebo čtyř po sobě jdoucích týdnů (podle toho, zda měl řidič dva po sobě jdoucí zkrácené týdenní odpočinky) .

Článek 8 odst. 8a nařízení odkazuje na dvě možná místa návratu, která musí zaměstnavatel nabídnout a zorganizovat, a to operační středisko zaměstnavatele, kde má řidič obvyklé sídlo v členském státě usazení zaměstnavatele, nebo místo řidiče bydliště, pokud se liší od místa usazení zaměstnavatele. Jak uvádí 14. bod odůvodnění nařízení, „[...] řidiči si mohou svobodně zvolit, kde budou odpočívat“, je na řidiči, aby si vybral ze dvou možností, které zaměstnavatel nabízí. Z toho vyplývá, že řidič nemusí být zaměstnavatelem povinen zvolit jako místo návratu provozovnu zaměstnavatele. Může vyvstat otázka, kdy řidič nevyjadřuje volbu mezi těmito dvěma možnostmi. V tomto případě si zaměstnavatel může vybrat mezi těmito dvěma, podle toho, co je považováno za pohodlnější. Důkazy v této souvislosti zahrnují pozvání (např. E-mail), které bude řidiči zasláno, ale nebude následováno, aby si vybral mezi bydlištěm nebo operačním střediskem podniku.

Jiná věc je, kde řidič nakonec stráví odpočinek. V tomto ohledu nařízení nestanoví žádné konkrétní místo a v tomto ohledu nemůže dojít k porušení práva EU. To znamená, že zaměstnavatel musí nabídnout možnosti návratu stanovené nařízením. Pravidlo stanoví povinnost organizační povahy ve spojení s povinností vést odpovídající záznamy pro kontroly prováděné příslušnými orgány.

Řidič si může zvolit místo odpočinku, ale nemá možnost osvobodit zaměstnavatele od povinnosti organizovat práci umožňující pravidelný návrat do „domova“. Tato povinnost dopravního podniku zůstává, ať řidič prohlásí cokoli, a cokoli z toho nakonec udělá.

Stručně řečeno, zaměstnavatel je povinen nabídnout řidiči prostřednictvím vhodné organizace práce možnost návratu buď do místa bydliště, nebo do operačního střediska zaměstnavatele, kde řidič obvykle sídlí. Taková organizace musí být aktivně prováděna bez zvláštního požadavku řidiče. Pokud jde o konkrétní místo odpočinku, je to na zvážení řidiče a nevyžaduje to, aby zaměstnavatel ani řidič vedli žádné konkrétní důkazy.

Například polský řidič s bydlištěm na Slovensku a zaměstnaný u společnosti se sídlem v Polsku provádí přepravní operace mezi Francií a Španělskem. Zaměstnavatel musí tomuto řidiči nabídnout výběr a podle toho organizovat práci tak, aby se řidič mohl pravidelně vracet buď do místa bydliště (Slovensko), nebo do operačního střediska společnosti (Polsko). Řidič však může informovat zaměstnavatele o svém rozhodnutí využít příležitosti k přestávce a jet na jiné místo, např. Na jih od Itálie na dovolenou. Po přestávce řidič přejde přímo z místa, kde si odpočíval v Itálii, na místo, kde bude znovu pracovat (Španělsko nebo Francie).


2. Jak dopravní podnik prokáže, že organizoval práci tak, aby měl řidič možnost vrátit se buď do místa bydliště, nebo do operačního střediska podniku? Čl. 8 odst. 8a

A2 Dopravní podniky použijí záznamy tachografů, seznamy služebních povinností řidičů nebo jinou dokumentaci k prokázání dodržení povinnosti zajistit návrat řidiče (14. bod odůvodnění nařízení (ES) č. 561/2006). Další dokumentace prokazující, že zaměstnavatel nabídl řidiči skutečnou možnost vrátit se buď do místa bydliště, nebo do operačního střediska podniku, může zahrnovat například jízdenky nebo jakýkoli jiný doklad o jiných cestovních opatřeních (např. Důkaz, že řidič cestoval zpět „domů“ minibusem poskytnutým zaměstnavatelem).

Důkazy musí být uchovávány v prostorách podniku a musí být předloženy, pokud o to požádají kontrolní orgány členského státu, v němž je zaměstnavatel usazen, nebo kontrolní orgány jakéhokoli jiného členského státu. Od řidiče by nemělo být požadováno, aby vlastnil takové důkazy, ani aby vlastnil důkazy o místě, kde strávil pravidelný týdenní odpočinek nebo delší přestávku. Po provedení silniční kontroly by kontrolní orgány mohly například rozhodnout, že požádají orgány členského státu, kde je usazen podnik silniční dopravy, o další informace o činnosti řidiče. Nařízení (ES) č. 561/2006 a směrnice 2006/22 / ES stanoví, že si členské státy navzájem pomáhají při uplatňování nařízení a při kontrole jeho dodržování.

Povinnost zaměstnavatele umožnit pravidelný návrat řidiče má organizační povahu a je spojena s povinností vést odpovídající záznamy pro kontroly příslušnými orgány. Proto se prohlášení / vzdání se závazku podepsané řidičem (například jako součást pracovní smlouvy nebo prohlášení vzdávající se předem práva na návrat, tj. Předtím, než řidič obdrží nabídku od zaměstnavatele) vzdávající se svého práva volby návrat „domů“ nemůže osvobodit zaměstnavatele od povinnosti nabídnout skutečnou možnost návratu, ani od povinnosti odpovídajícím způsobem organizovat práci.


3. Kdo by měl platit cestovní náklady řidiče při návratu do operačního střediska podniku nebo do místa bydliště?

Čl. 8 odst. 8a

Pokud řidič ukončí pracovní dobu na jednom ze dvou míst, která si zvolil pro návrat, nebo v blízkosti jednoho z těchto míst, nevznikají zaměstnavateli žádné další cestovní náklady.

V případě, že pracovní doba před návratem na jedno ze dvou míst končí na místě vzdáleném od zvoleného místa návratu, zahrnuje povinnost zaměstnavatele zajistit návrat řidičů finanční odpovědnost za pokrytí cestovních nákladů.

Pokud se řidič rozhodne nevyužít nabídky zaměstnavatele na návrat do místa bydliště řidiče nebo do operačního střediska zaměstnavatele a rozhodne se strávit dobu odpočinku na jiném místě, pak by veškeré náklady na cestu do tohoto místa a zpět být krytý řidičem. Stejné zásady platí pro řidiče, kteří mají bydliště ve třetí zemi a jsou zaměstnáváni společností usazenou v EU.


4. Je ustanovení použitelné na samostatně výdělečně činné řidiče? Jak může samostatně výdělečně činný řidič prokázat, že splnil povinnost návratu do místa bydliště nebo na operační středisko podniku?

Čl. 8 odst. 8a
Článek 8 odst. 8a se vztahuje pouze na zaměstnané řidiče.

Nařízení (ES) č. 561/2006 nedefinuje, co označuje pracovní poměr. Pokud však chybí odkaz na vnitrostátní právo, je třeba tento pojem chápat tak, že má autonomní význam založený na objektivních faktorech.

Při výkladu lze vycházet z judikatury týkající se podobných situací (viz věci C-658/18, body 88 a násl .; C-147/17, body 41 a násl .; C-316/13, body 27 a násl. .). Při určování existence pracovního poměru by se tedy měly řídit skutečnosti související se skutečným výkonem práce, a nikoli popis vztahu mezi stranami. Podle Soudního dvora musí být to, zda je osoba v pracovním poměru, či nikoli, určeno v souladu s objektivními kritérii, která rozlišují pracovní poměr podle práv a povinností dotyčných osob.

Ze stejného důvodu, i když definice „samostatně výdělečně činného řidiče“ obsažená ve směrnici 2002/15 / ES není jako taková použitelná v kontextu nařízení (ES) č. 561/2006, je možné zohlednit také definice. Činnost prováděná jako „samostatně výdělečně činný řidič“ ve smyslu této definice by neměla být považována za činnost vedoucí k pracovněprávnímu vztahu ve smyslu čl. 8 odst. 8a nařízení (ES) č. 561/2006.

Skutečně samostatně výdělečně činné osoby nespadají do oblasti působnosti čl. 8 odst. 8a. Osoba, která je pouze prohlášena za osobu samostatně výdělečně činnou, ale jejíž situace splňuje podmínky charakterizující pracovní poměr s jinou (fyzickou nebo právnickou) osobou, musí být místo toho považována za zaměstnance ve smyslu čl. 8 odst. 8a a se tedy vztahuje toto ustanovení.


II. Zákaz pravidelného týdenního odpočinku v kabině vozidla


5. Co představuje vhodné ubytování vhodné pro ženy a muže k čerpání pravidelných týdenních dob odpočinku?

Čl.8 odst.8
Legislativa objasňuje, že pravidelné týdenní odpočinky v délce nejméně 45 hodin musí být čerpány ve vhodném ubytování vhodném pro pohlaví s odpovídajícím spacím a hygienickým zařízením, nelze je brát v kabině vozidla.

V právních předpisech neexistuje definice ani seznam kritérií pro definování pojmu vhodné ubytování a je důležité ponechat flexibilitu typu ubytování, které mohou řidiči používat.

Ustanovení čl. 8 odst. 8 však jasně vyžaduje, aby ubytování poskytovalo odpovídající spací zařízení a hygienické zařízení. Zařízení by měla ponechat dostatek soukromí pro každého jednotlivce.

Tato kritéria může splňovat několik typů ubytování, například hotel, byt k pronájmu v motelu nebo soukromý dům.

6. Jaké důkazy by měl řidič předložit řidiči, aby prokázal, že nestrávil pravidelný týdenní odpočinek v kamionu, ale ve vhodném ubytování?

Čl.8 odst.8
Ustanovení čl. 34 odst. 3 nařízení (EU) č. 165/2014 stanoví, že členské státy neukládají řidičům povinnost předkládat jakékoli formy potvrzující činnosti řidičů mimo vozidlo. To se vztahuje také na situaci pravidelného týdenního odpočinku mimo vozidlo. Donucovací orgány tedy nemohou požadovat od řidičů dokumenty prokazující, že jejich pravidelný týdenní odpočinek před silniční kontrolou nebyl ve vozidle vyčerpán.

Řidičům nebo zaměstnavatelům může být uložena pokuta pouze za nedodržení zákazu čerpání pravidelného týdenního odpočinku (nebo odpočinku v délce více než 45 hodin jako náhrady) ve vozidle, když jsou / jejich řidiči přistiženi při pravidelném týdenním odpočinku uvnitř v době kontroly.


III. Pravidlo trajektu

7. Musí řidič doprovázející vozidlo přepravované trajektem nebo vlakem na cestu delší než 8 hodin as přístupem do kabiny pro spaní absolvovat ostatní části pravidelné týdenní doby odpočinku ve vhodném ubytování, nebo dovolil strávit tyto části pravidelného týdenního odpočinku ve vozidle?

Článek 9
Podle čl. 8 odst. 8 nařízení (ES) č. 561/2006 nesmí být pravidelná týdenní doba odpočinku a jakákoli týdenní doba odpočinku delší než 45 hodin čerpaná jako náhrada za předchozí zkrácené týdenní doby odpočinku ve vozidle. Musí být přijati ve vhodném ubytování, jak je uvedeno v nařízení.

Článek 9 odst. 1 nařízení se zabývá situací, kdy řidič doprovází vozidlo přepravované trajektem nebo vlakem, a v této souvislosti stanoví určité odchylky. I když se odkazuje na článek 8 jako celek, neumožňuje odchýlit se od zákazu stanoveného v čl. 8 odst. 8 brát určité druhy odpočinku ve vozidle. Místo toho, jak vyplývá z jejích podmínek, odchylky povolené podle nich se mohou týkat pouze možnosti „přerušit“ určité doby odpočinku, tj. Běžnou denní dobu odpočinku, zkrácenou týdenní dobu odpočinku nebo pravidelný týdenní odpočinek. Odchyluje se tedy pouze od ustanovení, podle něhož „odpočinek“ představuje „jakékoli nepřerušované období, během něhož může řidič volně nakládat se svým časem“.

Výsledkem je, že řidič nesmí před naloděním a / nebo po vystoupení z trajektu / vlaku strávit část svého pravidelného týdenního odpočinku ve vozidle.

IV. Snížené týdenní odpočinky

8. Pokud řidič čerpal dvě zkrácené týdenní doby odpočinku po sobě, lze tyto dvě kompenzační doby spojit odděleně s jinými dobami odpočinku v délce nejméně devíti hodin a provádět je během mezinárodní přepravy?

Čl. 8 odst. 6b
Jakákoli odchylka od obecných pravidel musí být vykládána a uplatňována striktně, aby nedošlo k ohrožení cílů právních předpisů. Jak je uvedeno v 8. bodě odůvodnění nařízení (EU) 2020/1054, kterým se mění nařízení (ES) č. 561/2006, záměrem zákonodárce je umožnit řidičům, kteří se účastní mezinárodní cesty na dlouhé vzdálenosti, aby se vrátili domů na pravidelný týdenní odpočinek kompenzovány za předchozí zkrácené doby týdenního odpočinku.

Článek 8 odst. 6b nařízení jasně stanoví, že běžnému týdennímu odpočinku po dvou zkrácených týdenních odpočinkách předchází odpočinek čerpaný jako náhrada za předchozí dva po sobě jdoucí zkrácené týdenní odpočinky, a nikoli žádné jiné činnosti, jako je řízení nebo jiná práce . Tyto dvě kompenzace musí být tedy odebrány en bloc a připojeny k povinnému pravidelnému týdennímu odpočinku po dvou po sobě následujících zkrácených týdenních odpočinkách.

V. Výjimečné překročení doby řízení

9. Jaké jsou výjimečné okolnosti, kdy může řidič překročit denní a týdenní dobu řízení? Jak ovládat takové výjimečné okolnosti?

Čl. 12 odst. 2 a 3
Překročení denní a / nebo týdenní doby řízení je povoleno výlučně proto, aby se vozidlo mohlo dostat na vhodné místo zastavení a v rozsahu nezbytném k zajištění bezpečnosti osob, vozidel nebo jeho nákladu, nebo za výjimečných okolností v případech, kdy řidič potřebuje dosáhnout svého bydliště nebo operačního střediska zaměstnavatele, aby si vzal týdenní odpočinek nebo pravidelný týdenní odpočinek. Tyto dvě nové odchylky lze použít, pokud z důvodu nepředvídaných okolností nezávislých na vůli řidiče nebo provozovatele (povětrnostní podmínky, dopravní zácpy, zpoždění v místech nakládky / vykládky atd.) Není řidič schopen dosáhnout jednoho z výše uvedených míst pro týdenní odpočinek bez porušení pravidel o denních nebo týdenních odpočinkách. Například řidič z okrajové země účastnící se dlouhé mezinárodní cesty, který kvůli nepředvídaným okolnostem, které zpozdily cestu, není schopen dosáhnout místa svého bydliště, by na základě tohoto ustanovení nemusel strávit 45 hodin cesty pravidelný týdenní odpočinek na jiném místě nedaleko od jeho bydliště.

Jak je uvedeno v čl. 12 novém odst. 4 nařízení, řidič je povinen ručně uvést důvod odchýlení se od omezení doby řízení na výtisku nebo záznamovém listu nebo kohoutku služby. Toto prohlášení činí řidiče odpovědným za vložené informace.
Prodloužení doby řízení za výše uvedených výjimečných okolností nesmí vést ke zkrácení doby odpočinku po tomto prodloužení. Jak je uvedeno v čl. 12 novém odst. 5 nařízení, jakékoli prodloužení podle tohoto článku musí být nahrazeno ekvivalentní dobou odpočinku odebranou en bloc s jakoukoli dobou odpočinku, a to do konce třetího týdne následujícího po týdnu, během kterého byla použita výjimka.

10. Může řidič překračující denní a týdenní dobu řízení z důvodu výjimečných okolností také překročit maximální čtrnáctidenní limit doby řízení 90 hodin?

Čl. 12 odst. 2 a 3

Možnost, aby řidiči za výjimečných okolností překročili denní a / nebo týdenní dobu řízení, aby se dostali do místa bydliště nebo do operačního střediska zaměstnavatele za účelem týdenního odpočinku nebo pravidelné týdenní doby odpočinku, neumožňuje řidičům odchýlit se od maximální čtrnáctidenní limit doby řízení na 90 hodin stanovený v čl. 6 odst. 3 nařízení (ES) č. 561/2006.

Nový odstavec 2 článku 12 nařízení vyjmenovává jasně ustanovení, z nichž může řidič odjet, kterými jsou čl. 6 odst. 1 a 2 o maximálních denních a týdenních dobách řízení a čl. 8 odst. 2 o povinnosti pro řidiče, aby si vzal novou denní dobu odpočinku v každém období 24 hodin po skončení předchozí denní nebo týdenní doby odpočinku. Řidič musí ve všech případech dodržet maximální limit 90 hodin jízdy po dobu dvou týdnů.

Například řidič, který v daném týdnu (1. týden) odjel 56 hodin, může řídit další dvě hodiny poté, co si vzal 30minutovou přestávku, aby se dostal do svého domova a vzal si pravidelný týdenní odpočinek. V následujícím týdnu (2. týden) bude řidič muset zajistit, aby neřídil více než 32 hodin. Toto prodloužení o dvě hodiny bude muset být vykompenzováno ekvivalentní dobou odpočinku en bloc před koncem třetího týdne následujícího po 1. týdnu.

VI. Vícečlenná posádka

11. Je řidič zapojený do vícečlenné posádky povinen udělat si v jedoucím vozidle přestávku 45 minut? Může být přestávka delší než 45 minut?


Řidič, který se účastní provozu s více osobami, není povinen udělat si přestávku 45 minut v jedoucím vozidle a sedět vedle řidiče, který skutečně řídí vozidlo. Je na řidiči, aby si vybral, zda si chce přestávku dát v jedoucím vozidle nebo mimo něj.

Přestávka může jistě trvat déle než 45 minut, pokud je provedena mimo vozidlo. Přestávka v jedoucím vozidle musí být přestávka v délce 45 minut vcelku, jak stanoví nový (třetí) odstavec článku 7 nařízení (ES) č. 561/2006. Zbývající čas strávený ve vozidle sedícím vedle řidiče, který skutečně řídí toto vozidlo, musí být zaznamenán jako doba dostupnosti, jak je uvedeno v čl. 3 písm. B) třetím pododstavci směrnice 2002/15 / ES.

VII. Hraniční přechod

12. Kdy začíná platit povinnost ručního zaznamenávání hraničních přechodů?

Čl. 34 odst. 6 písm. F) a čl. 34 odst. 7 nařízení 165/2014
Článek 34 odst. 6 písm. F) a odst. 7 nařízení (EU) 165/2014 stanoví, že řidiči ručně zaznamenají symbol země, do které vstoupí po překročení hranice členského státu. Povinnost platí ode dne 20. srpna 2020 u vozidel vybavených analogovým tachografem a od 2. února 2022 u vozidel vybavených digitálním tachografem.

Řidič musí zastavit na nejbližší možné zastávce na hranici nebo za hranicí. Dojde-li k překročení hranice členského státu trajektem nebo vlakem, musí řidič v přístavu nebo stanici příjezdu zadat symbol země. Je také důležité si uvědomit, že od 20. srpna 2020 jsou řidiči vozidel vybavených analogovým tachografem povinni zaznamenávat symbol zemí, ve kterých začala a skončila denní pracovní doba, jak tomu již bylo u vozidel vybavených digitální tachograf.